Ing. J.SmržNa počátku všeho sice možná bylo vejce, ale především v r.1955 v pražských Dejvicích 12-ti letá dívenka, která si velmi přála psa. Jmenovala se Dana Hradecká a její otec Antonín Hradecký je tím prvním, kdo za to všechno může. S dalšími osobami se seznámíme postupně. Otec jí totiž tehdy pořídil štěně – psa zlatého kokršpaněla od pražských chovatelů Rampasových, kteří měli tehdy chov v Rytířské ulici na Praze 1 a ve Staré Roli na Karlovarsku. Jmenoval se Ramon Kerr Willy a byl svou majitelkou nazýván „BIGI“.

	Ramon Kerr Willy	nar. 2.5.1955	ČLP 3012	5x velmi dobrý	PZV I.cena
	otec: Tarzík ze Všejan SPKP 1276		matka: Champ. Ryska ze Všejan ČLP 1973
RODOKMEN

A protože majitelka nebyla zletilá, na výstavách Bigiho vodil její otec. Samozřejmě za její asistence.

Bigi po exteriérové stránce rozhodně nevyčníval z řady, byl průměrný, tedy velmi dobrý (VD). Nutno podotknout, že majitelka, podporována rodiči, byla velice cílevědomá, chtěla totiž chovného psa a bylo tedy třeba složit lovecké zkoušky. V té době se objevil další osudový člověk, byl jím válečný major v záloze pan Josef Hlavatý z Čáslavi, v té době již zkušený myslivec a kynolog, a ten Bigiho vycvičil a složil s ním tehdy „Podzimní zkoušky vloh“.

Bigi – čelní strana tabulky	Bigi – tabulky disciplín

Takže Bigi začal chodit na výstavách v pracovní třídě, to ale majitelce nestačilo a tak dojížděla na společné nácviky na Slapy k předsedovi tehdejšího „Klubu chovatelů loveckých španělů“, panu Alexandru Schneebergovi. A tak se stalo, že se Bigi naučil aportovat a byl prakticky použitelný na honech.

Bigi – Ramon Kerr Willy	Bigiho sestra – Roxana Kerr Willy

Při jednom z honů se Bigi, vinou střelce, dostal do nebezpečné situace, což vedlo majitelku k rozhodnutí, že jednobarevného psa už nikdy více, neboť může dojít k nešťastné záměně za zvěř. Bigi, ač chovný pes, se ukázal jako neplodný. Proto se majitelka rozhodla pořídit psa – modrého bělouše. Rodiče však řekli NE. Přesto si, za svůj 1.plat, koupila štěně modrého bělouše. Byl jím Akim z Hlavačova od paní Štěrbové.

Doma bylo nějaký čas ticho. V dejvickém bytě v 5.patře Bigi spolu s Akimem žili asi rok, nebylo to však tehdy, na konci 50-tých let, při budování socialismu, společensky únosné a tak byl Bigi darován hajnému do Běchovic (dnes Praha 9), kde se mu dostalo bohatého loveckého vyžití v drobné zvěři.

Při vědomí věku majitelky (asi 17 let) a skutečnosti, že se jednalo o prvního psa, musím nad její cílevědomostí smeknout!

Akim a Bigi	Akim

Akim do chovu nebyl zařazen, byl roku 1961 prodán do myslivecké praxe.

	Akim z Hlavačova	nar. 20.5.1959	ČLP 3613	velmi dobrý	PZ I.cena, ZV I.cena
	otec: Grock Peter v. Altsteinhorst		matka: Gita z Hlavačova

Akim – PZ Havlíčkův Brod – Poděbaby 1960

V době, kdy již bylo jasné, že Akim bude na prodej, byl pořízen z chovu pana Hlavatého 5-ti měsíční pes, modrý bělouš s pálením – podzim 1960.

	Chan z Žehušické obory	ČLP 3755	výborný	ZV I.c., PZ I.c., KLZ I.c.
	otec: Kosak v. Schölerberg		matka: Rena z Kbelnice
RODOKMEN

Na jaře roku 1961 potkala Dana Hradecká z Dejvic Josefa Smrže ze Žižkova, a tak se stalo, že na Chana a jeho výcvik byli dva (pochopitelně s pomocí zkušeného mjr. Hlavatého) a společně se (kromě jiného) v Praze přihlásili do mysliveckého kurzu o lovecký lístek. A učily je takové osobnosti, jako například Ing. Ctirad Rakušan. S Chanem pak chodili na zkoušky a na hony.

Ještě před svatbou si pořídili štěně – černobílou fenu s pálením Borku z Klášterského polesí a fenu Českého fouska – Katku ze Žehušické obory.

	Borka z Klášterského polesí	nar. 26.4.1963	ČLP 4232	velmi dobrá	PZ II.c., LZ II.c
	otec: Kosak v. Schölerberg		matka: Eva ze Žehušické obory
RODOKMEN

Borka s vrhem „A“			II. MMŠ 1966 v Luhačovicích Borka – první zprava	Borka ve vaně	Borka na stavbě

Borka, jak napsal na své stránce můj táta, stála na počátku zrodu ch.s. „z Blatova“, ta byla založena kvůli stavbě domu až v roce 1965. Od tohoto roku, t.j. 10 let po pořízení prvního psa, byl započat chov „anglického vícebarevného kokra z Blatova“.

S její existencí jsou v počátcích a v průběhu dalších let spojena jména lidí, na které, ačkoliv je dnes již nikdo nezná, nemohu zapomenout.

Byli to již jmenovaní – můj děda Antonín Hradecký, můj kmotr mjr. Josef Hlavatý a má prateta (teta mého otce) Aloisie Zvěřinová. Právě ta mým rodičům velkou měrou pomáhala při dohledu nad smečkou, štěňaty a nade mnou v době jejich nepřítomnosti doma, když byli na zkouškách, výstavách či honech.

Všichni bohužel odešli z tohoto světa, myslím, trochu brzo – děda v roce 1984 v době mých studií na střední škole, mjr. Hlavatý v září 1989 a teta v březnu 1990 – oba v době mé vojenské služby.

Jim patří obrovský dík, bez nich by asi bylo vše jinak.

děda Antonín Hradecký, matka Dana Smržová, teta Aloisie Zvěřinová	Josef Hlavatý, Dana a Josef Smržovi